Cesta Velké Matky je mimoškolní environmentální vzdělávací program pro děti v obci Petrovice u Sedlčan. Je určen dětem prvního stupně ZŠ, ale věkově není striktně omezen. Program má již šestiletou historii, odborný lektor je vychovatel s mnohaletou pedagogickou praxí, se zkušenostmi zejména s dětmi prvního stupně a více než 25 letou praxí ze studia původních kultur přírodních národů. Hlavní náplní programu je budování vztahu dětí k životnímu prostředí, pochopení zákonitostí tohoto prostředí, způsobů jeho ochrany a udržitelné symbiózy do budoucna. Jeho kulisou je prostředí indiánské kultury severovýchodních lesů Kanady 18. století, což program činí zajímavým i dotekem historie, ale zejména výukou užitečných technologií původních kultur, jako je rozdělávání ohně, výroba keramiky pro vaření v ohni, táboření ve volné přírodě, lakros apod.

Cesta Velké Matky je vzdělávací program. Máme ucelenou strategii k fixaci znalostí získaných v našem programu přímým pozorováním v přírodě. Vše směřuje ke konceptu ochrany životního prostředí. Zároveň s poznáváním okolního prostředí vnímáme jeho potenciál využití, při zachování citlivého přístupu k ochraně celku. Sběrem přírodních materiálů a jejich použitím k výrobě užitečným artefaktům denní potřeby, po vzoru dávných přírodních kultur, se dostáváme k pobytu v přírodě bez využití moderních technologií. Tento proces je dobrodružný a má svůj nezaměnitelný potenciál poznání. Posouvá totiž hranici návštěvy a pozorování přírody až k pochopení cyklů, např. dne a noci, kdy se aktivita zvířat výrazně mění a rytmus přírody má jiný charakter. Učí nás, jak se v přírodě chovat a vrací nás k zájmu o ní.

Cílem projektu je vytvořit dlouhodobě samostatný environmentální program, který dětem pomůže dokonale poznat okolí obce, jeho specifika z hlediska ochrany přírody, zjištění skutečného stavu fauny a flory. Zmapovat a pochopit techniky ochrany přírody. Pochopit, co děláme jako civilizace špatně, jak to změnit a dělat jinak. Ze vzácných druhů rostlin u nás najdeme např. hořec křížatý, z bezobratlých živočichů zase motýla modráska Rebelova, pestrobarvce petrklíčového, lišaje pryšcového, otakárka ovocného i vřetenušku ligrusovou. Některé potoky obývá rak říční, v rybnících můžeme nalézt raka bahenního, škebli rybniční. Na suchých, teplých místech pak suchomilku obecnou a páskovku žíhanou. V rybnících a potocích se zde setkáme s mnoha druhy běžných ryb. Vzhledem k příznivým životním podmínkám se tu vyskytuje skokan zelený, kuňka obecná, blatnice skvrnitá a někteří zástupci ropuch. Na okrajích vesnic, suchých a teplých prostranstvích je běžně k vidění ještěrka obecná i slepýš křehký. Blízko rybníků a potoků žije užovka obojková a také užovka hladká. Mezi zástupce dravců můžeme zařadit káni lesní, motáka pochopa, krahujce obecného. Loni jsme pozorovali velký výskyt včelojedů lesních, častá jsou pozorování krkavců velkých a náslechy výra velkého, zejména nad ránem při tábořeních. U vodních ploch se objevuje volavka popelavá i volavka bílá, potápka roháč, kopřivka obecná, potápka malá, lyska obecná. Jako zástupce zde se vyskytujících savců můžeme jmenovat ježka západního, zajíce polního, veverku obecnou, kunu lesní, lišku obecnou. Z lesní zvěře pak srnce obecného, prase divoké, daňka evropského, jelena lesního. V Týnčanském krasu každoročně zimuje vrápenec malý, ale i netopýr vodní a netopýr velký.

Z výprav do přírody si neodnášíme pouze zajímavá pozorování, ale můžeme i citlivě čerpat z darů přírody. Dobře rozeznáme jíly na výrobu keramiky, které pak skutečně zpracujeme a keramiku vyrobíme. Tím renovujeme provázanost člověka s prostředím a schopnost využít potenciálu prostředí v původním úsilí přežití a zvyšování komfortu života. Dnes se můžou zdát tyto technologie překonané, ale děti právě ony nesmírně baví a pomáhají jim pochopit, že vše má svůj původ v prostředí kolem nás. Nastavujeme tak otázku citlivého přístupu, míry a respektu.

Podrobnější strukturu programu najdete zde.