9. Los evropský

Znáte ty dny, kdy si řeknete: Kdybych mohl ve svém životě najít den, pro který stál za to, byl by to ten dnešní... Tak takový byl dnešní den alespoň pro mě. Nebyl totiž jen krásný, byl přímo magický. Cítili jsme to všichni. Před každou stopovačkou obětujeme tabák, abychom se ve zdraví vrátili zpátky. Není to jen rituál, ale je to upřímné poděkování za přízeň, kterou nám Stvořitel na naší cestě věnuje. Dnes jsme obětovali i tanec. Dar může být cokoliv, co je dáváno s čistým srdcem. A tak jsme zazpívali modlitbu poděkování za Dar života a zatančili round dance. Znamení se ukázala prakticky okamžitě, dravci létající v záplavě slunečního svitu, duha a prakticky celou stopovačku ani jedna dešťová kapka. Ale pojďme na stezku losa. Mnoho listnatých lesů kolem Petrovic nemáme, a tak se los vydal na březové lupení nejprve kolem potoka. Na jeho stopu vyrazili jako první Ojibweové. Metis Cree se vydali za nimi. Terén byl po deštivých dnech zlehka podmáčený, ale obě tlupy si s nástrahami stopy poradily a úspěšně dorazily do cíle. V testu excelovali Ojibweové, kteří dosáhli stoprocentní úspěšnosti. Metis Cree zaostali o dva body, ale dohnali to v poznávačce stop, kde byli pro změnu stoprocentní oni a Ojibweové o dva body zpět. Před závěrečnou dovednostní soutěží tak bylo skóre vyrovnané a schylovalo se k dramatickému rozuzlení. A to také přišlo, když obě tlupy vyhrály jedno kolo ve hře s obručí a rozhodovalo poslední, třetí kolo. Tam se ale jeden ojibwejský válečník rozhodl, že to nebudeme protahovat a prvním hodem trefil největšího bizona ve stádu a celou soutěž ukončil. Vskutku mistrovský hod! Ze všech stran zaznělo souhlasné zamručení jako výraz respektu. Pero káně lesní už zdobí hůl Ojibweů, jejichž koncovky začínají vstupovat do legend. U táborových ohňů si na ně jistě vzpomeneme, stojí to za to. Gratulace právem patří Ojibweům.