2. Kočka divoká

Dnešní stopovačku kočky divoké doprovázelo nádherné letní počasí. Nejprve jsme ale potkali užovku obojkovou, kterou neopatrný řidič bohužel připravil o život. My jsme její smrti využili k prohlédnutí charakteristických znaků, pohovořili jsme o její neschopnosti uštknout, ačkoliv jedové váčky užovka má. Zuby také a její kousnutí není rozhodně nic příjemného. Obětovali jsme trochu tabáku a v myšlenkách doprovodili užovku na další cestě. Pak jsme pokračovali směrem k lesu, kde začínala stezka stopařů. Tradičně nás na pláni vedoucí k lesu přivítal vzduchoplavec. Dnes to byla volavka popelavá, to bylo dobré znamení. Kočka je rafinovaný tvor, když nechce, nenechá se vidět. Tak i stezka dnes byla méně nápadná než obvykle, což mělo za následek, že tlupa Metis Cree minula dvě prémie. Ojibweové, kteří byli pozornější, neminuli žádnou a i v odpovědích na celkem těžký test, si vedli lépe. Získali tak solidní náskok, který udrželi i v doplňkové poznávačce stop. Tady nám vědomosti přes prázdniny trochu vychladly a bude třeba to napravit. Stopař by měl dobře znát stopy. Před závěrečnou dovednostní soutěží, kterou opět byly oblíbené Vraní šípy, tak Ojibweové drželi náskok dvou bodů a Creeům zbývala jen jediná možnost. Museli vyhrát všechna tři kola, aby výsledek otočili. V napínavé bitvě drama vrcholilo do posledního hodu. Dvoubodovým "dřevo na dřevo" se Creeům podařilo zvítězit i v posledním kole Vraních šípů a nakonec urvat vítězství na svoji stranu. Velmi dobrý boj! Připadla mi tak čest, připevnit na jejich hůl pero Káně Harrisovy, o které se dnes soutěžilo. Gratuluji!