Kopí- cesta lovce a uklízečky

Lovecká stezka je cestou jedince, který dokonale čte prostor kolem sebe, vnímá zemi po které kráčí a naslouchá větru, jenž nese zvuky. Je to také člověk dokonale si hledící svých zbraní a lovecké medicíny. Vše je důležité, i ta nejmenší drobnost. Každé znamení je třeba řádně vnímat a řídit se jím. Tak jako tak, jsou lovecké pomůcky a náčiní absolutně nezbytné.

Materiál na kopí jsme se vydali natěžit v zimě. To totiž duše stromů spí a míza je stažena do kořenů. Jinými slovy strom nic nebolí a není našim zásahem nijak poškozen. V našem případě nešlo o strom, ale o lískové keře, které lemují starou kamennou zídku kolem lesní cesty, kterou hojně využíváme ke stopovačkám. Již na podzim jsme si všimli dlouhých rovných kmínků, které od jara krásně narostly. Obětovali jsme trochu tabáku a vysekali potřebné množství kmínů. Řezy zatřeli hlínou a odsekané větvičky uklidili pod keře.

Klacky jsme svázali k dlouhé lešenářské trubce a nechali pomalu schnout až do jara. Koncem dubna jsme je očistili od kůry a opracovali hroty na kopí. Nařízli spodek kopí a vsadili hrot. Z namočené syrové kůže z jelena jsme si nastříhali řemeny, kterými jsme hrot kopí zafixovali do dřevěné hole.

Zbývala povrchová úprava zbraně. Rozpustili jsme bizoní lůj a smíchali ho s červenou hlinkou. Směsí jsme potřeli kopí a zapracovali ji do dřeva. Kopí je tak ošetřené proti vlhkosti a získalo i trochu bizoní medicíny. Někteří si na kopí připevnili pero z orla mořského, které si vybojovali svými činy v průběhu roku, jiní si na svoji medicínu počkají, každý podle svého uvážení. Někdo použije kopí jako odznak svých úspěchů při loveckých stezkách a bude na něj věšet peří získané na stopovačkách. Tak jako tak, máme solidní zbraň, kterou v dávných dobách lovci skutečně používali. A o to nám šlo...