11. Káně lesní, rousná, Harrisova a rudoocasá

Na konci Měsíce poupat jsme se vydali na letošní první dravčí stopovačku. Čtyři druhy kání otevřely dlouhodobě nejoblíbenější segment našeho vzdělávacího programu. Ze stopařů byla cítit připravenost zabojovat o pero raroha velkého, všichni byli nažhaveni a plni odhodlání. První se vydali na stopu Krkavci. Sotva zmizeli v lese, ozval se jejich velký bratr a těsně nad stromy nad námi zakroužil, aby poté opodál usedl na větvi statné borovice. To bylo dobré znamení. Bílá pírka, dnes čistě v dámském složení, vyrazila na stopu vzápětí. Obě tlupy zvládly stezku bez obtíží a vcelku snadno dorazily do cíle. Test byl zevrubný, jen pár otázek bylo s možnostmi výběru, a tak obě tlupy musely předvést skutečné znalosti. O fous lépe si vedla Bílá pírka. Poznávačka per byla zcela vyrovnaná, po delší době měla rozhodnout dovednostní soutěž. Dnes se hrála oblíbená Hra s obručí, kdy lovci házejí do propleteného kola pruty a sbírají body podle zásahů. Krkavci ztráceli ve skóre dva body a bylo na nich, aby zabojovali a případně zvrátili nepříznivý stav. A že se do toho pustili s vervou. První kolo drtivě vyhráli, když trefili dokonce hlavního bizoního býka. Druhé kolo začali stejně drtivě a po chvilce vedli 8:3. Pouhé dva body jim chyběli do zisku druhého bodu a srovnání stavu. V tu chvíli vše vzala do rukou náčelnice Bílých pírek. Neomylným zásahem hlavního bizoního býka otočila skóre druhého kola, připsala bod své tlupě a rozhodla klání. I přes výhru Krkavců ve třetím kole už bylo jasné, že pero raroha velkého získala Bílá pírka. Rozdíl jediného bodu dnes určil vítěze. Byl to dobrý boj. Znamení bratra krkavce bylo příznivé.