7. Luňáci (červený a hnědý)

Za krásného slunečného počasí se koncem měsíce Velkého listí vydaly obě tlupy stopařů na letošní sedmou stopovačku. Tentokrát byli v hledáčku našeho zájmu luňáci. Tito velcí dravci dříve nebyli v našich končinách běžně k spatření, dnes jsou naštěstí poměrně běžně vídaným druhem. O to větší je náš zájem. Dnes vyrazila na stopu jako první Bílá pírka. Prakticky okamžitě a bez hlesu zmizela v lese. Skuteční stopaři. Jako druzí vyrazili Šutráci. Stopa nebyla komplikovaná, všichni jí zvládli bez potíží a dorazili ve zdraví do cíle. Zelený baldachýn čerstvých listů zastřešoval pohyb obou tlup a pomocí všepronikajících slunečních paprsků zaléval celé okolí nazelenalým světlem. Čerstvé jarní vůně sytily vzduch a koberce lesa tvořily květy pomněnek a lesních jahod. V éterické nádheře se stopaři zvolna pohybovali k cíli. V tomto období bývá les magický i přes den. Znalostní test obsahoval obvyklých deset otázek a obě tlupy si s ním poradily hravě. Bílá pírka zaznamenala stoprocentní úspěšnost. Šutráci chybovali dvakrát. Doplňková soutěž byla trochu netradiční, obě tlupy v ní zaznamenaly stejný počet bodů a tak před závěrečnou dovednostní soutěží měla Bílá pírka dvoubodový náskok před Šutráky. Hra s obručí měla rozhodnout. První kolo získala po obratu Bílá pírka. Druhé bylo napínavé do poslední chvíle, ale mělo stejného vítěze. Vítězství Bílých pírek bylo potvrzeno, ale v posledním třetím kole Šutráci zvítězili a korigovali konečné skóre. Tak se má správně bojovat! Přesto pero Káně lesní po zásluze zdobí hůl Bílých pírek. Gratuluji!