Tábor mokrých mokasínů, Žampach/ červenec 2025

Na konci měsíce, kdy kachny pouští peří, jsme se sešli na táboření v Orlích horách. Cesta byla dlouhá, Jelen překročil tři řeky, aby rozbil tábor a znovu se setkal se starými přáteli. Přivítali ho dva včelojedi kroužící nad loukou, kteří nesli požehnání od Stvořitele a přes louku přeběhl vodní had, kterému Bílé tváře říkají užovka obojková. To bylo znamení. Postaveno bylo rychle, přijel totiž velký bratr z nedaleké vesnice, který pomohl. Za několik dní byl již tábor plně vybaven a připraven pro 15 dětí z blízkého okolí i několik přespolních. Radost z opětovného setkání byla veliká, přibylo pár nových tváří, ale s většinou dětí jsme se již dobře znali. Letošní ročník byl více stylový než předcházející roky, děti si svépomocí vyrobily mokasíny a měly zapůjčené oblečení od dětí z Jelení stezky. Tábor tak opravdu vypadal a žil duchem původní kultury východní Kanady 18.století.

Začali jsme malou slavností, kde jsme požádali Stvořitele o přízeň a seznámili se s plánovaným průběhem tábora. Rodiče si mohli prohlédnout wigwamy pro děti a doptat se na různé detaily. Po jejich odchodu už tábor patřil jen dětem. Počáteční ostych nováčků rychle zmizel a vystřídalo ho očekávání nových dobrodružství. První noc byla deštivá, Hromový pták přinesl soustu vody a wigwamy prošly zatěžkávací zkouškou. Ráno bylo chladné a déšť jakoby neměl ustat, propršel celý den. I na to jsme však byli připraveni. Otevřený stan, původně určený jako přístřešek před palčivým sluncem, dobře posloužil i jako úkryt před deštěm. Navečer déšť ustal a my si konečně mohli rozdělat velký večerní oheň. Svěží vůně vlhké půdy se linula nocí a my se dobře bavili.

Další dny byly doprovázeny slunečným počasím, které se pravidelně střídalo s dešťovými přeháňkami. V tomto rytmu se nám dařilo věnovat různým táborovým aktivitám i vařit na otevřeném ohništi. Déšť nás zaskočil jen jedinkrát, když zhatil závěrečnou hostinu a taneční slavnost. I přes proměnlivost počasí, byla nálada v táboře vždy radostná a plná her, zábavy i poučení. I letos byl tábor propojen s environmentálním vzděláváním. Zatímco vloni jsme se věnovali dravcům, letos jsme si probrali lesní šelmy. Děti se naučily stopy a spoustu zajímavých věcí ze života lesních lovců, od struktury jezevčího hradu po hierarchii vlčí smečky. Závěrečná stopovačka byla jako obvykle napínavá a skončila nejtěsnějším rozdílem. Lakrosové bitvy, lukostřelba, atlatl, hry s obručí a dřívky, včetně večerního bubnování se zpěvy starých písní, to vše jsme si užili do sytosti. I žaludky jsme měli syté, protože jídla bylo dost a Jelen vařil takové delikatesy, že mluvit o nich slovy nelze. A tak nás vodní had nezaskočil, i mokré roky jsou potřeba. Příště se zase sejdeme v kruhu a společně prožijeme dobrodružství, kterému říkáme indiánský tábor.