Tři Sestry

Zemědělství původních obyvatel Severní Ameriky mělo blízko k tomu, čemu dnes říkáme polykulturní zahradničení. Bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat dokázalo indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Pro permakulturu a soběstačné zahradničení jistě zajímavá insipirace. Základem jídelníčku severoamerických indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii lidu Cherokee jako Tři sestry: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí ji ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve, nebo dýně jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají. Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž "hnojí" sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že jistou roli v potlačování plevelů sehrává i alelopatický účinek tykví. Kukuřice vytváří oporu pro pnoucí fazole a svými kořeny vylučuje do půdy cukry, které představují ideální výživu pro dusík fixující bakterie žijící v kořenových hlízkách fazolí. Výhodou této polykultury je nejen skutečnost, že rostliny si vzájemně prospívají a vytvářejí užitečné vztahy, ale také to, že dokáže efektivněji než většina monokultur využít zdroj světla nezbytný pro fotosyntézu. Využívá totiž hned tři různé polohy pro zachycení solární energie: přízemní (tykve, dýně), pnoucí (fazole) a vysokou (kukuřice). Indiáni na svých pozemcích hospodařili bezorebně a bez použití tažné síly zvířat. Vystačili si s jednoduchými nástroji a s energií vlastních svalů. Jejich agrární styl lze tedy považovat spíš za zahradničení. My jsme zvolili  jednoduchý systém záhonu, který mám dobře odzkoušený. Máme původní odrůdu bílé irokézské kukuřice Oneida white, fazole Skunk a ostnolistou dýni jsme nahradili Hokkaidem, které také velmi dobře funguje. Nejvyšší ze Sester- kukuřici jsme sázeli po prvním mrazících hned v době,  kdy nakvétaly třešně. Fazole jsme sázeli hned jak začly kukuřičné stonky vyrůstat ze záhonu. Bohužel další vlna přízemních mrazíků o dva týdny později kukuřici spálila a i malé dýně došly velké úhony. A tak jsme osadily znova, což ale dalo odolnějším fazolím drobný náskok. Podpořili jsme tedy záhon náhradní  Dřevěnou sestrou, která pomůže fazolím s oporou. Nyní už záhon prosperuje a Oneida white dohání původní ztrátu. Dýně si vedou velmi dobře. Přes léto bude záhon takřka bez údržby, jen v případě devastujícího sucha ho přijedu zalít. Jinak by měla být tato úžasná symbioza tří rostlin samostatná bez potřeby výrazné asistence. A tak se necháme překvapit a doufáme v bohatou podzimní úrodu.